První týden nového školního roku je za mnou a bylo to méně děsivé, než jsem se obával. Nutno ale podotknout, že jsem rád, že je týden za mnou. Budu si ještě muset chvíli zvykat na to, že svůj čas musím ještě dělit mezi školu, ale tak zvládám to už několik let, proč ne i tenhle rok. Navíc pořád doufám, že je to rok poslední, který zakončím s titulem Ph.D. a už mě na univerzitě nikdy neuvidí. Je mi líto, že musím o škole psát takhle, ale přece jen univerzita nejspíš nebude můj zaměstnavatel. Hodně rychle bych se tam z toho nejspíš zbláznil.

Pojďme se věnovat ale mojí tvorbě. Ta už má zase poměrně stálý režim s tím, že přes víkendy se snažím trochu odpočívat a tolik netvořit. Román Sex Killer tak přibývá tempem zhruba 10 stran za týden, což je rozhodně pozitivní. Vedle toho ale zvládám i další věci. Konkrétně se jedná o příběh pro děti, který bych rád zaslal do několikrát zmiňované soutěže. Jsem zhruba v polovině příběhu, který už má jasné linie až do konce. Jenom najít dost času na to, abych ho dokončil. Termín je ale ještě poměrně daleko a já se musím věnovat i dalším věcem. Tou je hororová povídka, kterou bych rád zaslal do třetího ročníku projektu, který hledá 100 českých Kingů. Ve druhém ročníku jsem měl svou povídku Stopař, teď bych do projektu rád zaslal povídku, kterou jsem napsal přímo pro tuto příležitost. Stopař mi už přece jen nějakou dobu ležel v šuplíku.

Tenhle týden mě pak ještě potěšilo, že se mi ozval jeden kreslíř, že by zkusil nakreslit jeden kratší příběh z Black Valley. Nic si od toho neslibuji, ale třeba budu mile překvapený. Nejdůležitější je však skutečnost, že na mém blogu vyšel první díl mého seriálu Cesta, který tímto konečně odstartoval a jen doufám, že jeho cesta bude ještě dlouhá a snad i úspěšná. V týdnu si pak zkusím najít čas na to, abych na blogu přidal příspěvek o tom, jaká je Cesta, co to je a jaká ještě bude. Teď ale k tomu, co se událo v posledním týdnu na Necronomiconu, kde se dělo hodně. Začal zde totiž již osmý hororový týden: