Zápisky kapitána č. 0145

Tak nám začala olympiáda, mám před sebou tedy 14 dní sportu, což se budu snažit propojit s prací. Snad se to povede a všechno půjde, jak má. Tvorba rozhodně není něco, co by mi teď šlo, protože se snažím korekovat “Mrtví kráčí po zemi”, a tak se soustředí jen na to, abych to měl konečně hotové. Jsem v polovině a jde to opravdu pomalu. No, doufám, že během tohoto víkendu s tím trochu zahýbu, protože jinak si dávám od všeho volno. Člověk potřebuje někdy vypnout.

Těší mě, že mám několik nadšených reakcí na “Mrtví kráčí po zemi”, a tak doufám, že se ten malý náklad, co chci tisknout, 100 kusů, prodá a také rozdá docela rychle. Když už bude mít člověk vytištěnou knihu a navíc pořádá soutěž na Necronomiconu, alespoň bude mít co dát jako ceny. V hlavě mám nápadů spoustu, ale ne a ne je dokončit. Časově je to teď trochu horší, ale člověk má alespoň na to živobytí.

Tak, a aby to ani tentokrát nebylo bez obrázku (já za poslední týden vážně skoro nic nenapsal), tak tady další skica z toho, jak byla vytvářena obálka pro knihu “Nikdy se nepřestala usmívat”. Radikální změna jsou především popruhy, které tady vypadají nádherně. Když to srovnáte s minulou verzí, úžasný pokrok k lepšímu.