Zápisky kapitána č. 0210

Někdy se mi stává, že nejsem schopný psát, a to buď z únavy, anebo prostě proto, že se mi nechce. Teď mám zrovna takové období. Horší je, že mi v hlavě roste jeden příběh. Ještě horší na tom je, že je to příběh nový, která nemá nic společného s tím, co mám zatím rozepsané. A to skutečně problém je, protože začínám v rámci psaní sedět až na moc velkém množství židlí, což není dobré – rozepsaný prequel k románu „Mrtví kráčí po zemi“, rozepsaná série „agentura“, rozepsaná druhá série „Assassins“, která je propojena s „Agenturou“, nemluvě o tom, že mám rozepsaný až příliš rozsáhlý příběh „Chaos“, který má okolo 200 stran a je ve čtvrtině. Tohle je prostě trochu moc, ale jak to tak vypadá, já se skutečně pustím do něčeho nového, protože ten příběh roste a roste a nechce mě pustit. A to by možná bylo lepší, abych se pustil do druhého dílu ke knize „Nikdy se nepřestala usmívat“, když už se ji chystám co nevidět vydat.

Jak je vidět, v hlavě je toho spousta, plány nejsou zrovna malé – rád bych vydal i starší věci, co mi leží v šuplíku – ale nějak zatím všechno nezvládám. Alespoň, že korektury románu „Nikdy se nepřestala usmívat“ pokračují a skoro to vypadá, že mám nového kreslíře pro obálku. Tak snad všechno dobře dopadne a do měsíce bude kniha na světě.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku: