Skokan je jedna z mých nejoblíbenějších povídek. Napsal jsem ji již v roce 2003 a přesto, že nyní v ní vidím určité chyby, v některých pasážích mi přijde jazykem naivní a trochu hloupá, pořád mám pocit, že je to hodně dobře odvedená práce, na kterou jsem pyšný. Proto ji zde zveřejňuji jako svoji první povídku, protože kromě toho, že je jednou z mých nejoblíbenějších, je pro mě zatím i nejúspěšnější v mé srdeční soutěži, ve Stříbřitěleském halmochornu.

Skokan pojednává o paradoxu cestování v časem. Tahle problematika mě vždycky zajímala a myslím, že v tomhle příběhu jsou její hlavní prvky poměrně dobře rozvrženy a hlavně jsou implementovány na poměrně originálním příběhu, o který mi jde většinou v první řadě. A pokud to jde ruku v ruce s dobrou pointou, myslím, že výsledek je pak vcelku dobrý.

Trochu mě zaskočilo, když jsem zjistil, že se do kin dostává film Jumper – už je to nějaký ten rok také. Předlohou pro film byl román z roku 1992. Mohl bych býttedy označen za plagiátora, ale naštěstí jsem zjistil, že moje povídka a americký román jsou přece jen odlišné. Já skáču v čase, Steven Gould zase v prostoru. To je ten základní rozdíl.