„Stokaři“ jsou taková moje srdcová záležitost. Chtěl jsem napsat především povídku o tom, jaký je dětský pohled na svět a že dítě skutečně věří v bubáky, i když dospělí z této cesty dávno sešli a tma pro ně není ničím děsivým. Dětský svět a svět dospělých jsou odlišné, a především toto se snažila povídka vyjádřit. Různé chápání skutečnosti, které však má jediný možný důsledek. Ač jsou „Stokaři“ opět jednou z mých prvních povídek, přesto si myslím, že ji zde mohu zveřejnit, v mírně upravené a opravené verzi, aniž bych se musel stydět.

V povídce jsem chtěl vyjádřit svoje vlastní strachy, které jsem jako dítě měl. Co si budeme povídat, ani v současné době nejsem schopen spát pod dekou, pokud by mi koukaly špičky nohou. Vím, že démon by si mě stejně vzal, ale tahle dětská potřeba najít bezpečí právě pod dekou, kde se přece nemůže nic stát, ta mi přetrvala. Stále mám důvěru, která mi říká, že v posteli se mi nic nestane a bubáci na mě nemůžou. Ne každý ale má takové štěstí.

Stokaři (PDF soubor ke stažení)