V tomhle týdnu jsem dokončil šestou verzi románu „Mrtví kráčí po Zemi“. Pětkrát číst nějaký román, to se mi ještě nestalo, i když je pravdou, že sám jsem jich tolik nenapsal. Ten příběh už znám nazpaměť, však jsem ho také psal, ale musím říct, že si stále myslím, že je dobrý. Teď snad ještě o něco lepší. No, uvidíme, co nám na to řekne nakladatelství, respektive nejprve spisovatelka, které jsem dal román číst. Z předchozí verze byla celkem nadšená, ale odmítala přílišné vulgarismy. A tak jsem celý román upravil, zkulturnil a musím říct, že jsem nakonec i celkem spokojený s tím, jak to zní bez sprostých slov, respektive bez jejich přemíry. Teprve se ale pozná, jestli ta práce vlastně stála za to. Ale je pravda, že v téhle verzi případně román vyjde i jinou cestou, než přes nakladatelství.

V románu „Sex Killer“ jsem pořád zaseknutý a podařilo se mi napsat jenom pár stránek, ale tak aspoň něco lepší než nic. Nejsem si jistý, jestli jsem začal psát poslední kapitolu, či nikoli. Problém je v tom, že vlastně netuším, jak by měl ten příběh skončit. A to je velký problém. Když jsem ho začal psát, jsem si jistý, že jsem to věděl, ale teď se mi prostě ztratil v tom, jak se příběh vyvinul. Tohle je problém s tím, když si nevytváříte základní kostru, ale příběh před vámi roste sám, necháváte jej růst. Změnil se v něco, co bude potřebovat tolik korektur, až mě to děsí. Něco s tím ale musím udělat. Pořád jsem přesvědčený o tom, že ten příběh je dobrý, látka je zajímavá, ale musí to skončit nějak smysluplně. Tohle se stane, když se člověk moc rozepíše.

Poté, co jsem dokončil korektury románu „Mrtví kráčí po Zemi“, vrhnul jsem se na korektury dalších dílů seriálu „Cesta“. Ve středu vychází již čtvrtý díl mého příběhu na pokračování, a tak jsem musel pokročit s korekturami dílu pátého a šestého, na který se vrhnu dnes. Jakmile se do tohoto příběhu ponořím, vždy mě nadchne. Je pravda, že ho píši trochu jinak. Je potřeba ho více promýšlet, a tak zde nehraji tolik na náhodu, ale mám další díly dopředu jasně nalajnované a mohu se tak odchýlit jen velmi málo. Nestane se mi, že bych se pak zaseknul, jako v případě románu „Sex Killer“.

Dnes již dost o tvorbě, které se věnuji stále a hodně, i když méně, než bych chtěl, nyní se vrhněme na Necronomicon a na články, které na našem hororovém serveru vyšly tento týden:

Pokud vás zajímají filmy jako Ďábel nosí Pradu, Dveře v podlaze, Zloději paměti, Tlumočnice, Svěrací kazajka, Libertin, Život a smrt Petera Sellerse, Život pod vodou nebo Ztracené město, přečtěte si můj poslední příspěvek ve Filmovém deníku.