Většinou se na tomto svém blogu zabývám tím, co zrovna píši, čas od času přidám nějakou tu myšlenku. Řekl jsem si, někdy před pár dny, že je docela škoda, že neprezentuji své názory na knihy, které přečtu. Recenze na komiksy se dostanou na Necronomicon, recenze na filmy na Necronomicon nebo Filmový deník, ale když není kniha hororová, speciální blog pro ni nemám. A ani ho neplánuji. Už tak myslím, že těch blogů a stránek je až moc. Tři stačí. Takže, když jsem si řekl, že bych rád psal i o tom, co přečtu, zvolil jsem si, poměrně logicky, tento blog. Takže teď k tomu, o čem chci psát – Truman Capote a jeho „Snídaně u Tiffanyho“.

Na čtení rozsáhlých děl nemám moc čas. Proto rád čtu komiksy. tedy kromě toho, že mě komiksy baví. Když jsem viděl snímek „Capote„, chtěl jsem si od Trumana něco přečíst. Ještě před tím jsem neměl tu čest, ale ten člověk mě fascinoval. V malém, poměrně křehkém těle se skrýval literární génius, který dokázal napsat lidský příběh o lásce, ale stejně tak i kriminální román/reportáž. Mimochodem „Chladnokrevně“ právě čtu, ale než o něm něco napíšu, no, to bude opravdu na dlouho. Pár stránek před spaním mi vydrží ještě pár týdnů.

Ve filmu „Capote“ se řešilo právě psaní románu „Chladnokrevně“, sbírání materiálů, rozhovory se svědky, pozůstalými, ale především s vrahy. Já jsem ale dobře věděl, že Truman napsal ještě další příběh, který se stal velmi slavným. Byla to právě „Snídaně u Tiffanyho“. Asi známější je film „Snídaně u Tiffanyho„. Přece jen, Audrey Hepburn dala Holly Golightly doslova ikonickou podobu a její podobizna je jednou z nejznámějších. Používá se jen o něco méně, než tvář Che Guevary.

Je však zajímavé, jak dokonale odlišné mohou být kniha a její filmová adaptace. Adaptace se chopil Blake Edwards, který se přece jen proslavil spíše komediemi – asi nejvíce je známá série „Růžový panter“. Nechci říkat, že Blake Edwards dělal špatné komedie, ale kniha vlastně vůbec komedií není a komediální prvky jako takové v ní chybí. Holly se chová absurdně, ale právě v tom je její krása. Nechová se však komediálně. Je to dívka, která dokáže pobouřit, je poměrně zemitá, v čemž se odráží její původ, ale vždycky má kolem sebe obdivovatele, a to přesto, že není dokonalou kráskou, jak si ji představuje Hollywood. Truman ji vykreslil o něco méně krásnou, než jakou se stala pro film.

Celkové vyznění knihy je od filmu výrazně odlišné. Navíc je zde rovina toho, že na Holly se vlastně vzpomíná. Vzpomínají na ni dva lidé, kteří se do ní zamilovali. Vypravěč, kterého Holly pojmenovává Fredem, i když se jeho skutečné jméno, alespoň v knize, vůbec nedovíme, a barman. Není přesně jasné, jestli ji milovali jako ženu, spíš se zdá, že se pro ně stala ikonou. Zasáhla jim do života a všechno naprosto změnila. Ale ona nikdy nevěděla, co vlastně chce. Sama svoje problémy neřešila, prostě jen chtěl jít dál. Zapomínala? Anebo prostě jen ignorovala to, co se stalo v minulosti? Byla tak naivní, anebo prostě jen hloupá? Dokonalá manipulátorka? Mohla být cokoli z toho. Rozhodnutí je jen na čtenářovi a na tom, jak se vám Holly bude nebo nebude líbit. Truman nesoudí, vypráví příběh. Příběh, který je trochu založený na jeho matce (především Hollyina minulost), ale i na dalších ženách, které znal. Výsledkem je pak žena neskutečná, žena, která miluje, ale zároveň milovat nedokáže, hledá cíl, ale vlastně žádný nemá a nikdy mít nebude. Přesto proplouvá životem lépe než mnozí z nás.

„Snídaně u Tiffanyho“ je útlou knížečkou, ale s příběhem – a hlavně s ženou -, který na vás udělá dojem. Většina z nás takovou ženu nepotká. Co si budeme povídat, ani můžeme být trochu rádi. Zároveň ale možná o něco přicházíme. Kniha rozhodně stojí za to, ale nesrovnávejte s „Chladnokrevně“, to je úplně jiný styl. A hlavně nečekejte to samé, co jste dostali od filmu. Holly ve skutečnosti není tak sympatická, to všechno jí propůjčila Audrey. Je to jen žena, která je ztracená ve světě a vlastně neví, jak se s tím vypořádat. Chce žít, ale neví pořádně, jak se to vlastně dělá. Stejně žije víc než lidé kolem ní.

Přečtěte si ukázku knihy, ať případně víte, do čeho jdete.