Už nějakou dobu mi tu ležely dvě knihy na recenze. Tu první, „Velkého Gatsbyho„, jsem recenzoval včera, dneska přišel čas na knihu „Živote, díky aneb Každý má svého anděla“.  Dvě odlišnější knihy si snad nelze představit. Obsahově, nikoli kvalitou. Tohle není zrovna kniha, k níž bych se dostal normálně. Co si budeme povídat, většinou mě stále zajímají knihy fantastické, dobrodružné, anebo klasické. Kniha Heleny Vrábkové není ani jedno z toho, což ale neznamená, že by byla špatnou. Navíc její pojetí je natolik specifické, že si zde může něco najít téměř každý.

Kniha „Živote, díky aneb Každý má svého anděla“ je především biografií autorky, ale zároveň je to kniha, která se zaměřuje na esoteriku a na propojení života se zvěrokruhy, stejně jako s vírou, a navíc obsahuje i několik receptů. Já vím, že to zní celkem zvláštně, ale Helenka ví přesně, co píše a svým čtenářům nabízí něco zajímavého. Nejen, že je nechá nahlédnout do svého života, a všichni víme, že život umí být pěkný šmejd, Helenka nám odhaluje i svou duši. K tomu se každý neodváží, i když je pravdou, že spisovatelé by měli vždy dávat do svého díla něco do sebe. V případě „Živote, díky aneb Každý má svého anděla“ je toho skutečně hodně.

Proč Helenka, zeptáte se? Tak je to proto, že se s autorkou osobně znám a jsem rád za to, že jsem ji mohl potkat. Naše setkávání snad ještě bude pokračovat, i když někdy je to těžší než jindy. Helenka je zcestovalá, sečtělá a inteligentní žena, o čemž jsem se přesvědčil vždycky, když jsem s ní mluvil, Ať už to bylo o čemkoli. Je to žena, která se nebojí říkat svůj názor a nevadí jí, že se třeba nebude někomu líbit. Když je ten názor opodstatněný, je to jen správně. Osobně bych něco takového také chtěl umět.

„Živote, díky aneb Každý má svého anděla“ je Helenčinou zpovědí, osobně bych to snad i nazval menší terapií, kdy dokázala přijmout některé události, které se jí v životě staly. A pokud ne přijmout, tak se s nimi alespoň svěřit. Veřejně a navíc poutavou a zajímavou formou. Nejsem čtenář, který zhltne knihu za pár hodin, čtu celkem pomalu, ale v případě „Živote, díky aneb Každý má svého anděla“ se mi skutečně stalo, že během pár hodin jsem byl na konci. Ne proto, že jsem chtěl udělat Helence radost, ale proto, že mě její životní osudy zaujaly. To, jak je popisuje, to, jakou formu používá, jak se dovede svěřit, to je prostě dar. Navíc její příběhy nejsou nezajímavé. Ano, jsou protkány vírou, ale každý z nás přece musí v něco věřit. I když víru člověka nesdílím, nebudu ho přesvědčovat o tom, že by ji měl změnit.

S Helenkou je radost si povídat a tu radost, i když ji neznáte, můžete pocítit skrz její knihy. Nejde o to, zda je kniha uměním, zda dostane ocenění, ale jde o to, že tohle je kniha, která vás může potěšit po duši, ukáže vám, že život je někdy tvrdý, ale to neznamená, že se máte vzdávat, protože vždycky je něco, co vás nabije, co vám znovu rozsvítí nějaké jasné světlo. Při čtení „Živote, díky aneb Každý má svého anděla“ jsem se cítil dobře. Je správné, když ve vás kniha něco vzbudí a téhle se to podařilo. Jsem rád, že jsem se ke knize dostal a doufám, že udělala radost i jiným.

Helena Vrábková: Živote, díky aneb Každý má svého anděla

Motto, 2012, kniha na stránkách vydavatele