Zápisky kapitána č. 0143

Tak venku konečně sněží, z čehož sice nemám moc velkou radost, ale člověk nic nenadělá. Zase jsem rád, že sníh přišel až tak pozdě, a doufám, že zase celkem brzy odejde. Ne, opravdu nejsem jeho milovník. Nelyžuji, nesáňkuji, ale musím pak v tom maglajzu jezdit.

Během týdne se mi konečně podařilo dopsat příběh „Nohama v bahně“, který mě nadchnul ve svém začátku, ale trochu jsem se jeho podivnou poetikou nakonec potrápil. Teď si dávám trochu pauzu od psaní, protože hodlám konečně provést korektury románu „Mrtví kráčí po Zemi“, který bych docela rád vydal, respektive nechal vytisknout ještě během února. Obálka je připravena, tak snad to všechno vyjde a v únoru konečně budu mít svou první vysněnou knihu, tedy knihu s mým příběhem a nikoli pouze povídkami, i když i za jejich publikování jsem nesmírně vděčný.

To je k mojí tvorbě všechno, opravdu se toho moc nestalo. Vlastně pravda, korekoval jsem krátkou povídku „SMRT nebo smrt“, s jejímž výsledkem nejsem úplně spokojený, ale myslím, že bych ji alespoň zde prezentovat mohl. Tak snad v týdnu se na to dostanu. A ještě než se dostanu ke článkům, tak vám prezentuji další skicu z toho, jak byla vytvářena obálka k příběhu „Nikdy se nepřestala usmívat“.