Co musím první zmínit, tak to je skutečnost, že na knihu „Mrtví kráčí po zemi“ vyšla první recenze, a to rovnou na serveru časopisu „XB-1“. Recenzi si můžete přečíst zde. Jsem rád, že to je hned recenze pozitivní a že se díky ní ozvalo pár dalších lidí, kteří mají o knihu zájem. Prodeje nejsou nijak závratné, ale pořád mě těší, jak to jde. Třeba se ještě povede vyprodat všech 100 kusů do konce roku. Pokud ano, budu velmi spokojený.

Pokud se další tvorby týká, tak jsem se konečně pustil do korektur příběhu „Nikdy se nepřestala usmívat“. Pětina je skoro za mnou, ale pořád je to jen první korektura. Na druhou stranu tohle je příběh, s kterým jsem celkově spokojený a ani po korektuře nemám pocit, že by byl špatně napsán. Uvidíme celkovou návaznost a logičnost i v následujících kapitolách. Kniha „Nikdy jsem se nepřestala usmívat“ by měla teoreticky být další, kterou bych rád vydal. Možná tenhle rok, ale to jen podle toho, jak se budou prodávat „Mrtví“.

Minule jsem psal o tom, že by se povídka „Vždyť jsou to jen děti…“ mohla objevit v jedné připravované sbírce postapokalyptických povídek. Tak se neobjeví. Povídku jsem poslal, očividně se nelíbila a bylo jí dost vytýkáno. Možná jsem ji skutečně napsal špatně, osobně jsem ale spokojený. To, co mi bylo vytýkáno, mě vedlo k dojmu, že povídka není dostatečně doslovná, že by čtenář mohl být zaveden nevhodnými směry. Skoro mi přišlo, že by se u povídky nemělo moc přemýšlet. Nebudu ji přepisovat, protože jediné, co bych upravil, je úvod, kde je několik momentů, které logicky skutečně ne úplně fungují. Celkový koncept povídky se mi ale zamlouvá, a tak ji rozhodně nehodlám přepisovat. Takže bohužel, v téhle sbírce mě nakonec neuvidíte. Snad ale budou i další možnosti. Určitě se chystá nový „Howard“, kde něco bude.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: