Úplně nesnáším moment, kdy mě napadne příběh, ten se rozvine – v mojí hlavě – do něčeho, co by mohlo být funkční a co bych skutečně chtěl napsat, ale stejně tak vím, že je to rozsahově něco, co prostě nestíhám a co by mi trvalo pořádnou dávku dní, respektive měsíců. Pak se toho zaleknu a nakonec se do toho ani nepustím. Mám název příběhu, mám kompletně vymyšlenou strukturu, a to vlastně jen z jediného nápadu, ale prostě přesně vidím, jak se to bude odvíjet, ale vím, že prostě není čas. Se současným tempem, kdy zvládnu stránku denně, je to opravdu slabé. Člověk, když moc pracuje, je prostě unavený a ono ani to psaní se někdy nechce.

Navíc v současnosti stále na něčem pracuji. Dokončil jsem povídku, myslím si, že celkem dobrou, o které jsem psal. Stále má pracovní jméno „Hotel“, protože jsem na lepší nepřišel. Vzhledem k tomu, že měla být součástí eroticko-hororové sbírky, ale není hororová, asi tam nebude mít místo. Ale to nevadí, protože mám v hlavě něco, co by už mělo splňovat i ten hororový žánr. Povídka se jmenuje „Hodinový manžel“ – a to už je jméno finální, protože se mi zamlouvá o samého začátku. Pozitivní je skutečnost, že se mi podařilo dokončit jinou, kratší povídku, která se jmenuje „Za zvuků hudby“. O tom jsem také již minule psal. Už se mi celkem dlouho nestalo, abych psal povídku s tím, že bude poměrně krátká a ona relativně krátká skutečně je. Asi z ní skutečně bude bonusová povídka ke sbírce „Temné romance“, která tímhle dostala trochu větší rozměr a možná se v ní nakonec objeví o dost více povídek, než jsem myslel. Uvidíme, korektury ještě nezačaly.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu

A nakonec opět Necronomicon: