Většinou se mi stává, že mám pauzu v psaní proto, že nemám nápady a jsem unavený. Jenže tentokrát to byla jen únava. Je nepříjemné, když má člověk plnou hlavu nápadů, ale nemá sílu, aby je realizoval. Naštěstí se mi po téměř 14 dnech prozaické nečinnosti podařilo napsat nové stránky. Jedná se o novou kapitolu do románu “Nikdy se nepřestala usmívat”. Příběh je tedy v současné době kompletní a je tak, jak jsem ochotný ho vydat. Tedy je ještě před několika korekturami, ale již je v podobě, která se bude měnit minimálně. Kvůli nové kapitole bude potřeba změnit nějaké skutečnosti v příběhu, ale to budou jen jednodušší změny.

Korektury ale budou muset počkat. Ani ne tak proto, že bych do nich neměl chuť, ale proto, že chci celý příběh nechat uležet, abych tam ty chyby vůbec viděl. Už jsem zjistil, že mnoho korektura za sebou, nemusí vést k nejlepšímu výsledku. Stejně jako opravovat povídku hned po napsání. Člověk potřebuje odstup. Takže, co teď? Jsem na vážkách. Strašně rád bych chtěl dopsat třetí příběh “Agentury”, aby i ta byla připravená na korektury, ale rád bych pokračoval i v prequelu k románu “Mrtví kráčí po zemi”, ale v hlavě mám i jeden western bez zombií a to ani nemluvím o nějakém tom samurajském příběhu. Je toho prostě moc, ale já se pro něco rozhodnu.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: