14 dní jsem měl psací půst a nebyl jsem schopný napsat nic kloudného. Váhal jsem, do čeho se pustit poté, co se mi podařilo dopsat kapitolu k románu „Nikdy se nepřestala usmívat“, čímž jsem si ještě o něco prodloužil materiál na korektury. „Nikdy se nepřestala usmívat“ je takhle kompletní a ještě pár korektur a bude to moc vyjít. S tím jsem spokojený. Ale co dál? Myslel jsem, že bych se měl pustit do prequelu „Mrtví kráčí po zemi“, když už jsem jej rozepsal, ale těch možností bylo víc. A tak nakonec vyhrála „Agentura“.

„Agentura“ by měla být rozsáhlejší série o skupině vyšetřovatelů se speciálními schopnosti, kteří cestují různě po světě a řeší záhady, věci, které normální lidé neznají, apod. Z téhle série jsem napsal dvě novely a třetí, zatím nejdelší začal, ale také u ní se mi stalo, že jsem nevěděl, jak dál. Skončil jsem uprostřed a zamrzl. Když jsem se teď k „Agentuře“ vrátil, bylo to jako skočit do vody, kterou dobře znám. Najednou to psaní jde samo a třetí příběh nabývá na rozměrech a rozhodně bude nejdelší ze všech tří. Mimochodem tahle trojice by měla dohromady dávat první díl, takže něco, co bych chtěl také vydat, je na cestě k tomu, aby mělo kompletní základní verzi. S tím bych byl moc spokojený.

Kdyby se mi tenhle rok podařilo dokončit první díl „Agentury“ a prequel ke knize „Mrtví kráčí po zemi“, nebudu si muset nic vyčítat. Ale uvidíme, jak dobře to půjde. Kdybych toho dokončil ještě víc, určitě bych se také nezlobil. Problém spíš bude v tom, co se mi podaří vydat. S knihou „Nikdy se nepřestala usmívat“ počítám, ale letos toho víc asi nebude. Korektury prostě nejsou tak snadno. Nejhorší ale je, že když se vám konečně zase podaří psát a pustíte se do něčeho, napadne vás konečně něco na příběh noir, po kterém tak dlouho toužíte. Jenže se do toho zase nepustím, protože jiné věci mají prioritu. Snad někdy ano.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: