Tak se mi to přece jen povedlo. Včera jsem dopsal třetí díl „Agentury“, který se rozsahově dostal na to samé, kolik mají dva díly předchozí. Dohromady už by to mohla být pěkná knížečka. Jenže je tu problém. Knihu si představuji se spoustou bonusů, s kresbami, které doplňují děj a vykreslují postavy. Jenže tohle sám nezvládnu. Přemýšlím, že bych knihu vydal nejprve normálně, jen text, a pak případně zkusil speciální, limitovanou edici, která by vypadala tak, jak si ji představuji. To je ale hudba budoucnosti. Nejprve „Nikdy se nepřestala usmívat“. To má teď přednost a já se nejspíš vrhnu na další korekturu. I když ono je to těžké. V hlavě mám další příběhy „Agentury“, takže bych možná mohl rovnou začít psát další příběh a začít tím druhou knihu. Jenže pak je tu ještě ten prequel k románu „Mrtví kráčí po zemi“. Docela by mě zajímalo, jestli kdybych nemusel pracovat, šlo by mi psaní rychleji a já už bych měl dávno napsané to, co chci. Trochu se ale bojím, že bych dělal všechno možné, jen abych nemusel psát. V tomhle stavu, kdy si musím čas na psaní hledat, mi přijde, že jsem tvůrčí a skutečně psát chci. No, asi se stejně nikdy nedovím, jaké by to bylo jen psát příběhy a živit se tím, tak to řešit nemusím.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: