Dvoustý příspěvek, to už je přece jen hezké číslo, ale rozhodně to nehodlám nějak moc hrotit. Tohle nebude výroční článek. Chtěl bych se podělit o jednu nepříjemnou zkušenost s psaním. V úterý jsem napsal zhruba 5 normostran příběhu „Agentura“. Je to už čtvrtý díl, protože tahle série mě teď chytla. Tři díly pro první knihu jsou hotové a nápady pro knihu druhou v hlavě. Ve středu, celá natěšený a nabuzený, jak budu v příběhu pokračovat, protože nápady byly, jsem si otevřel soubor a zjistil jsem, že všechno, co jsem napsal předchozí den, je v tahu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Mám všechno zálohované, ale tam byla také jen verze bez oněch 5 normostran. Přemýšlel jsem, co se mohlo stát, a nakonec jsem došel k jedinému možnému vysvětlení. Já jsem to prostě neuložil. Nechápu, že jsem neukládal ani průběžně, ale je pravda, že už bylo pozdě, já byl unavený, oči krvavé, že jsem se sám sebe vyděsil v zrcadle, když jsem si čistil zuby.

Takže co z příběhu vyplývá? Ukládejte a nepište, když na sobě cítíte, že potřebujete spát. V takovém stavu děláte věci, které normálně neuděláte. A ani si to pak nepamatujete. Ve středu jsem tedy dopsal to, co jsem ztratil, a vesele jedu dál. Čtvrtý díl se mi trochu rozrostl a bude asi delší, než jsem si myslel. Původně jsem předpokládal pár stránek, ale ono to nakonec může mít i okolo 100 normostran. Ale je otázkou, jestli tenhle díl nerozdělím na dva. Uvidíme. Na svém psaní miluji to, jak nikdy nevím, v co se příběh přesně vyvine. Ta nejistota je krásná.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: