V první řadě bych chtěl poděkovat všem recenzentům, ať už jakéhokoli pohlaví, kteří si našli čas na to, aby si přečetli buď knihu “Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji” anebo “Sešívance”, protože v obou případech se těch recenzí vyrojilo vskutku požehnaně. Zde krátký seznam:

Rozhodně je co číst a já jsem rád za ty pozitivní názory. Člověk má pak pocit, že to jeho psaní není úplně k ničemu, že jsou zde lidé, které dovede zaujmout. Snad se to bude dařit dál.

Zatracenci jsou skoro před tiskárnou, ale ještě se do ní nedostali, protože můj požadavek na malý náklad s pevnou vazbou není tak jednoduchý, jak by se mi na první pohled zdálo. Ale snad to dobře dopadne.

Abych se nenudil, tak jsem se rovnou pustil do dalších, nových příběhů. Snad pod sílou Zatracenců, které jsem v poslední době několikrát četl, aby byl výsledek co nejlepší, jsem rozepsal nový western, který už mám nějakou dobu v hlavě.

Jenže aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě pustil do něčeho dalšího. V neděli ráno jsem se probudil s tím, že přesně vím, jak začít příběh, který mi také několik týdnů zraje v hlavě. Zombie příběh, který by se odehrával v mém rodišti, tedy v Českém Krumlově. Už žádné cizí prostředí, ale skutečně něco, co je mi blízké a co bude blízké i českému čtenáři. Dvacet stran konceptu je na světě, ani pořádně nevím jak. A to jsem si myslel, že zombie nechám nějakou dobu u ledu. Jenže autor míní a múza mění.