Vím, že jsem si nevybral právě nejlepší dobu, kdy se snažím nabízet vydavatelstvím svůj román – nebo možná spíš novelu – s názvem “Mrtvý kráčej po zemi”. Zvýšilo se nám DPH, což se na knížkách podepsalo dost, nebo alespoň na vydavatelstvích. Beru, rozumím tomu, je to prostě pořád business a kdo si vezme na triko, aby vydal nového, neznámého autora, navíc takového, který se snaží prezentovat v oblasti zombie hororu. U nás přece jen něco, co není tak výsostné. Oslovil jsem celkem 15 větších vydavatelství na našem území. Výsledek je takový, že sedm se mi ozvalo v podstatě hned. Reakce negativní. Jak říkám, ekonomickou stránku chápu, i když ve chvíli, kdy vám jí předhazuje už několikátý vydavatel v řadě, jste z toho trochu nesví. Já bych zde rád prezentoval některé emaily, respektive jejich části, které jsem dostal. Pobavily mě i naštvaly, ale myslím, že stojí za to se o ně podělit. Nebudu zveřejňovat vydavatelství, nechci nikoho poškodit, ale spíš vám chci ukázat, jak to prostě chodí a jak to v současné době na trhu s novými autory je.

“Vydáváme v podstatě pouze kamarády.” Tahle reakce mě dostala. Chápu, že jsem zkusil hodně specializované vydavatelství, ale tahle věta stojí za to. Asi mám špatné kamarády.

“Pro lepší orientaci uvádíme spojení na nakladatelství, která vydávají českou a slovenskou fantastiku…” Přiznám se, že tahle odpověď mě dostala. Sice mi vydavatel dá jasně najevo, že nemá zájem, ale zároveň mě odkáže jinam. Překvapilo mě, že i v dnešní době se na trhu najdou lidé, kteří vás pošlou ke konkurenci, protože vás nechtějí hned odepsat.

“Důsledkem hospodářské krize z roku 2009 je výrazný pokles prodejů a tím také nutnost redukce edičního plánu. I přes rozsáhlé škrty máme ediční plán zaplněný na 2-3 roky dopředu. Zhruba třetina plánovaných knih pro daný rok se bohužel
vždy přesouvá na rok následující, protože není v našich možnostech vydat vše, co bylo pro daný rok plánováno. “ Jak říkám, takovou argumentaci chápu a rozumím jí. Pokud žiji z toho, že vydávám knihy, budu si v dnešní době hodně rozmýšlet, koho vydám.

“Bohužel ani nejsem schopen číst rukopisy. Bylo by tedy ode mě velmi neseriozní, kdybych Vám slíbil, že se na Váš rukopis podívám – vím jistě, že bych slib nedodržel…” Rovnou mi řekne, že prostě nemá čas ani zájem. Beru to. Nejedná se o tak velké vydavatelství, aby asi četlo všechny rukopisy. Na druhou stranu si ale myslím, že pokud je kniha čtivá nebo dobrá, stačí si přečíst pár stran. Asi si to představuji jako Hurvínek válku, ale neměla by se vydavatelství zajímat právě o kvalitu rukopisů? Budu rád, když mě někdo vyvede z omylu a řekne mi, jak to opravdu chodí, jestli se dá publikovat jen zavedený autor, i když je jeho publikace méně kvalitní, anebo jen autor zahraniční. Nechci tvrdit, že můj román je to nejkvalitnější, co mohou dostat, ale co to zkusit? jak se pak mají prosadit mladí autoři? No jo, jasně, na soutěžích!!! Ještě jednou uslyším tohle doporučení, tak někomu ublížím. Ale je fakt, že i mně soutěže otevřely alespoň dveře k publikování povídek.

“Vážím si Vaše zájmu o psaní a děkuji za příjemný dopis. Váš rukopis ale odmítám. Neznamená to, že je špatný. Klidně ho nabídněte jinému vydavateli, věřím, že uspějete.” Přijde mi to jako situace, kdy žádáte o pracovní místo, ale oni vám řeknou, že jste sice skvělý zaměstnanec, ale stejně nemají zájem. Bez důvodu, nic. Tahle odpověď mě mrzela asi ze všech nejvíc. Ale co, přece uspěji, ne? No jo no, jsme přece dospělí, a jak nám tlačila učitelka na psychologii do hlavy, dospělý člověk se nemusí omlouvat, dospělý člověk nemusí vysvětlovat. Asi se sama měla za co omlouvat a co vysvětlovat.

A poslední reakce, která mě potěšila, aneb jak neznámého autora ujistit, že tady to sice nevyšlo, ale ono to půjde: “Jsem nucen Vaši nabídku odmítnout, i když úryvky, které jsem si přesto přečetl, jsou čtivé, a pokud to tak můžu říci, obratně napsané. Vzhledem k výše zmíněnému zaměření našeho nakladatelství ale nemá smysl, abych Vám slíbil, že si rukopis přečteme celý, a dělal Vám tak nějaké naděje na možné vydání, to by ode mě nebylo korektní.” sice nebudu mít vydaný román, ale mám stejně dobrý pocit. Jojo, takhle se maže med kolem huby. Ne, já věřím, že autor to myslel vážně, i když realista – nebo pesimista? – ve mně si myslí, že všichni lžou.

Tak, a to je vše. Myslím si, že některé reakce jsou zajímavé. Všechny mají ale jedno společné: Mám smůlu. Budu se dál snažit, proč by ne. Na psaní prózy nejsem existenčně závislý, takže to budu zkoušet. A ono to přece vyjde, ne? Ne! Nebudu toho pesimistu v sobě poslouchat! Určitě nemá pravdu!