Tenhle týden jsem se dostal na víc filmů, než jsem původně očekával. Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval doplnit své vzdělání, pokud se týká posledních novinek nebo filmů nedávný, snažil jsem se to dohnat právě v tomhle ohledu. A také jsem si musel trochu zlepšit chuť po příšerném snímku „Jack a Jill“ s Adamem Sandlerem. Dnes bude těch filmů trochu víc, tak rovnou začněme.

Jestli se mezi komiky zrodila nějaká naděje, pak je to Jason Segel. Nejenom, že si k tomuhle filmu napsal scénář, ale zahrál si i hlavní roli, ukázal vlastní přirození a především mě dokázal rozesmát. Tenhle člověk mě dostal už v seriálu „How I Met Your Mother“, byl jedinou světlou stránkou filmu „Zkažená úča“ a navíc se mu podařilo uspět na filmovém plátně i s „Mupety“. „Kopačky“ jsou neskutečně zábavným filmem, který nestojí na trapném fekálním humoru, ale na humoru, který je místy skutečně chytrý, i když i toho méně noblesního humoru je tu docela dost. „Kopačky“ můžu doporučit každému, kdo má rád zajímavé komedie, dobré herce a nesnáší trapnost. Když už jsme u toho, dojem z filmu byl podobný, jako u následujícího snímku, který jsem měl tu čest vidět. Tím filmem byly „Ženy sobě“.

Ten titul může být pro chlapa odrazující, hlavně tedy český titul, ale ani mužské pokolení by se nemělo nechat odradit. Kromě toho, že vidíme, jaké ženy mohou být mrchy, jaké války dokážou vést, jak šílené umí být, také sledujeme dobrou komedii, která vám možná nebude rozechvívat bránice každou minutu, ale budete se u ní dobře bavit. Protože na rozdíl od mnohých jiných děl, nechybí jí silný příběh. Tohle má společné s filmem „Kopačky“. „Ženy sobě“ jsou vlastně o tom, jak se jedna z šesti kamarádek bude vdávat. Ale ono to o tomhle vlastně zase tolik není. Co mě dostalo, to je skutečnost, že jde hlavně o lidi, jejich příběhy, a o to, že i tahle jedinečná událost může být katalyzátorem nenávisti. Hlavní podíl na tom má Annie, která rozhodně není kladnou postavou, ale budete jí možná i nesnášet. Annie je prostě šílená a ona je tou, která všechno ruinuje. Ale přátelství nakonec všechno spraví. Já vím, zní to pateticky, ale ve filmu je to podáno vkusně. I to se musí umět. Film mám rád také proto, že se tu objevil Chris O’Dowd alias Roy z „Ajťáků“. Hodně pozornosti na sebe strhává Melissa McCarthy, která působí jako zjevení. Je sprostá, nechutná, šáhlá a skvělá. Oscarová nominace zasloužená. Co jsem to viděl dál… Jistě! „Tvrďák Taylor“.

Owen Wilson není špatný herec, vlastně ho mám docela v oblibě a jsem rád, že se mu jeho pokus o sebevraždu nepovedl, protože si ho mohl pro spolupráci vybrat i Woody Allen. Jenže „Tvrďák Taylor“ není komedie, na které bych viděl něco převratného. Člověk se sem tam zasměje – tak aby ne, když je to komedie – ale něco hlubšího to v něm nezanechá. Viděl bych tu menší paralelu s komedií „Superbad“. Kluci potřebují pomoct. V „Superbad“ to je sex, ve „Tvrďákovi“ zase šikana. Ne, že by oni chtěli šikanovat, ale jsou šikanovaní. Vždycky jsou to nějací nerdi, kteří se v tom dost patlají. Tvrďák Taylor je tím, kdo jim má pomoct. A tak se trojice otloukánků má stát hvězdami. Nefunguje to dokonale, ale vlastně je to pointa příběhu. Nic zas tak zajímavého komedie nepřinesla, i když holý zadek Owena Wilsona někdo jistě ocení. Komedie ale není zase tolik vtipná a vlastně je dost umírněná. V tomhle mi takový Sandler sedí víc.

Proč asi zmiňuji právě Sandlera. Po příšerném „Jack a Jill“ jsem si chtěl spravit chuť, a tak jsem se podíval na tenhle snímek. Musím říct, že jsem byl nadšený. Tohle je Sandler, kterého mám rád. Jeho vtipy jsou urážlivé, hnusné, chová se jako hovado, ale člověk mu to stejně žere. Kevin James ukazuje, že je skvělý parťák, ale vlastně je i chlápek, co sám utáhne celý film. Se Sandlerem si ale sedli dokonale a je na nich vidět, jak dobří jsou kámoši. A když ne, tak to umí skvěle zahrát. Dvojice hasičů, špatná sociální situace jednoho, registrované partnerství a svatba jako jediné východisko. Námět správně přitažený za vlasy, do toho výtečné epizodní roličky v podání klasiků jako jsou Rob Schneider, Nick Swardson nebo David Spade, ale i u Sandlera novějších tváří – Dan Aykroyd, Steve Buscemi nebo Ving Rhames. Tenhle Sandler šlape, a i když nechybí fekální humor ani finální morální ponaučení, které je vážně přitažené za vlasy, tohle je komedie, kterou bych si klidně dal ještě jednou. Za nějaký čas.

Steven Spielberg není mým oblíbeným režisérem a myslím, že už se jím nikdy ani nestane. Jeho snahy dosáhnout na Oscary, což pro mě „Válečný kůň“ je, jsou někdy příliš očividné a dávno je pryč doba, kdy natáčel nezapomenutelné filmy – „Duel“ nebo „Čelisti“. Když se měl na plátna dostat Tintin, těšil jsem se. Když jsem zjistil, že bude 3D animovaný, odmítl jsem jít do kina. Za tohle mi ani Tintin nestál. Když se ke mně film nakonec dostal… Nebyl jsem zklamaný, ani nadšený. Ocenil jsem, že dvojice Spielberg-Jackson zfilmovala můj oblíbený příběh „Tajemství jednorožce“, ale nějak jsem z toho necítil přidanou hodnotu. Hergé vytvořil mistrovské dílo, o čemž jsem se ujistil, když jsem si příběh přečetl. Je zajímavý, mírně naivní, dobrodružný a správňácký. Spielberg chtěl být bombastický. Nominace na Oscara ho v tomhle ohledu neminula. Jenže to je tak všechno. Zaujala mě scéna na lodi, kde si kapitán Haddock rozdělal oheň. Vtipné. Jenže předloha u mě stejně vede. Kdyby to bylo hrané, asi bych jásal víc. Takhle… Jen fajn snímek. Kvalitu má, to asi jinak nejde, ale dech mi to nevyrazilo.

I George Clooney si tímhle snímkem říkal o nominaci na Oscara, kterou nakonec získal, ale pro mě byl v minulém roce lepší Brad Pitt v „Moneyballu“. George byl ale dobrý, především lidský. V posledním snímku, co jsem s ním viděl, „Lítám v tom“, měl přece jen docela odstup, ale tady nám ukázal všechny emoce, kterých je schopen. Ale není to on, kdo jediný vede film, jsou to i jeho děti. Vlastně celá jeho rodina. Alexander Payne a jeho tým si naprosto zasloužili Oscara, protože příběh, který stvořili, to je skutečně unikát. Silný, komplikovaný, skvěle propracovaný. Vývoj postav výborný, některé postavy skutečně jedinečné, žádná není stejná, všichni jsou unikátní. Takový Sid, to je skutečně prímový debil. Kvůli hereckým výkonům jednoznačně stojí za zhlédnutí, pro mě i silný scénář. Je pravda, že jsem možná čekal ještě malinko víc. Jen nevím, jak to pojmenovat. Možná ještě víc emocí.

Tenhle týden jsem také viděl Oscary – konečně – i když výsledky jsem znal samozřejmě předtím. Nesouhlasím se všemi, ale jsem rád, že je dostali i ti, co si je opravdu zasloužili. Na závěr shrnutí: