Jak jsem si poslední dobou trochu stýskal, že nestíhám psát – měl jsem dva týdny dovolenou, více méně – poslední týden mi to docela vynahradil. Nejenom, že dál pokračuji na románu Sex Killer, který nabývá nové rozměry, ale věnoval jsem se tvorbě i v širším směru. Dohnala mě k tomu jedna skutečnost. Literární soutěže. Darth Zira mě upozornila na to, že na Lemurii je soutěž o nejvtipnější povídku. Tu jsem začal psát, pak jsem přestal, začal jsem psát znovu, zase přestal, a nakonec, napotřetí, jsem stvořil něco, co se nestydím do soutěže zapsat. Zjistil jsem ale, že psát vtipně na povel, to skutečně není sranda. Vždycky jsem byl spíš na komiku improvizační, komiku daného momentu, ale nakonec jsem zplodil povídku „Bouráci“, kterou do soutěže zašlu. Uvidíme, jak se umístí. Myslím, že konkurence bude docela velká a vyhraněnost mého stylu mě staví do pozice, kdy prvenství neočekávám. Navíc Lemurie není vyloženě časopis, který by se zabýval fantastikou, ale literaturou obecně.

Právě tahle soutěž mě ale inspirovala k tomu, abych se trochu více – po snad čtyřech letech – začal zase zajímat o literární soutěže a zkusil něco zaslat. Nějaké úspěchy už jsem měl, ale vždycky mě více naplňovalo, když jsem psal delší příběhy, které jsem následně nepublikoval. Je tomu tak stále, ale na soutěžích si člověk přece jen může docela udělat jméno. A tak to zkusím i v jiných. Narazil jsem na soutěž, kde chtějí mikropovídku o rozsahu maximálně 100 znaků – ano, opravdu znaků – a tak jsem zkusil několik málo napsat. Nevypadá to tak špatně. Třeba se ještě nějaké nápady zrodí a já je pak hromadně zašlu všechny. To není ale jediná soutěž. Zaujala mě další. Je to soutěž Albatrosu, kde jsou vyžadovány texty pro děti v rozsahu 5 až 80 normostran. Dětská kniha pro mě vždy byla výzva a zrovna mám v rukávu námět, který stojí za více pozornosti, alespoň z mojí strany. Pokud to stihnu do uzávěrky dokončit, zkusím se zúčastnit i této soutěže. Někdy by to mohlo vyjít, ne?

V posledním týdnu jsem se tedy věnoval hlavně příběhu Sex Killer, ale právě vedle toho i soutěžním příspěvkům. Když už mi to nechtějí vydat nakladatelství, zkusím to zase jinak, postaru. Pokud se týká komiksu Black Valley, tak ten je v současnosti skutečně mrtvý, komiks Špatný místo jede, ale velmi pomalu. Naštěstí se mi podařilo dokončit šestý díl seriálu Cesta a převalit se tak do nového příběhu, který by naplnil několik dalších čísel. Uvidíme, co z toho nakonec bude. Stále plánuji publikování od září, ale je pravda, že Cestě se věnuji méně, než bych potřeboval. Nerad bych se nakonec dostal do fáze, kdy budu muset začátek seriálu posunout na Nový rok, ale stát se to může. Teď aspoň k tomu, co vyšlo na Necronomiconu, protože to je seriál článků, který píši už hodně dlouhou dobu. Už to budou dva roky, co se mi do rukou dostala kniha 101 hororů, které musíte vidět, než umřete, a já se s bratrem rozhodl, že obnovíme fungování Necronomiconu. Ten běží bez přestávek od 1. ledna 2011 a vypadá to, že minimálně dvou let v kuse se dočká. Těší mě to, protože to je rozhodně naše zatím nejúspěšnější dítě. Teď k těm článkům: