Poslední týden byl takový na vahách. Myslím ohledně mojí tvorby. Tři dny jsem v podstatě na nic nesáhl, protože nějak nezbýval čas. Já jsem si říkal, že tenhle školní rok bude náročný a zrovna jsem se moc nemýlil. Ono i sbližování se sousedy zabere spoustu času. Ale přece jen se podařilo vytvořit alespoň něco. Dětský příběh se tak blíží ke zdárnému konci a zbývá mi napsat v podstatě jedinou stránku, no možná dvě. Konečně. Jsem docela rád, protože psát dvě věci najednou, to vážně není až taková sranda. Příběh “Sex Killer” tím docela trpěl. Teď se budu moct věnovat jenom jemu.

Když jsme u toho, tak v případě románu “Sex Killer” už jsem naprosto ztratil představu o tom, kolik to bude mít stránek. Může jich být ještě opravdu hodně. Abych ale nemluvil jenom o negativních věcech, musím zmínit, že se mi konečně zase ozval kreslíř komiksu “Špatný místo”, a jak to tak vypadá, tenhle komiks skutečně vznikne. První ukázky vypadají hodně dobře, už je stačí dát jenom dohromady. Až bude něco trochu kompletnějšího, hned vám to tu zveřejním. Opět jenom z pověrčivosti nechci nic ukazovat předem.

Do jisté míry je také pozitivní fakt, že se mi na příběh “Mrtvý kráčej po Zemi” se dostal do rukou spisovatelky, která už má s vydáváním své zkušenosti. Doporučila mi jednu věc – ubrat na sprostých slovech. Chápu její důvody, chápu i důvody vydavatelství, na druhou stranu mi bude rvát srdce, jestli tyhle úpravy skutečně udělám. Sprostá slova nepoužívám proto, že jsou cool, nepotřebuji jimi na nikoho dělat dojem, ale jsou to slova, která normálně používáme. Už ani nevnímáme jejich sílu, ale prostě je používáme, protože nám připadají normální. Ne všem, ale takových, co mluví sprostě normálně, je moc. Asi ty předělávky udělám, i když mám stále pocit, že to bude zbytečné, ale tak naděje umírá poslední.

Teď už k Necronomiconu a k tomu, co na něm v posledním týdnu vyšlo:

A něco málo o zajímavých i méně zajímavých filmech se dovíte v mém posledním příspěvku ve Filmovém deníku.