V první řadě: Já jeho filmy miluji. Jenže je třeba upřesnit jednu věc. Miluji je do roku 1999, pak už mě v podstatě nezajímají, protože to je něco, co se tváří jako umění, jako hlubokomyslná výpověď, jako analýza lidského nitra, lidské mysli, ale ve skutečnosti je to jen snůška scén, které se snaží tvářit, že mají nějaký příběh v naději, že právě fanoušci budou na tenhle aspekt chyceni a budou se snažit přijít na to, o čem to vlastně je. Vzhledem k tomu, že v případě Inland Empire to netušili ani herci (a není to jen případ Lynchova zatím posledního celovečerního filmu), je celkem logické, že nějaký smysl zde vidí jediný člověk – David Lynch sám. A někdy i o tomhle pochybuji.

Když jsem sledoval Inland Empire, vyrojila se mi v hlavě „zábavná“ scénka. Chce se mi říct lynchovsky zábavná. Nějaký herec z tohoto filmu, a je v podstatě jedno jaký, mluví s nějakým svým kolegou anebo známým. Řekněme tedy známým. Dialog by mohl vypadat nějak takto:

• Známý: Ty jo, tak jsem tě viděl v tom filmu od Lynche!
• Herec: Skvělý co. Hrál jsem ve filmu od Lynche. Od toho Lynche.
• Známý: No jo. Lynch je třída. A co vlastně měla tvoje postava znázorňovat?
• Herec: No to je jasný, hrál jsem třetí dveře zleva.
• Známý: Počkej, co? Já myslel, že jsi byl ten, co šel po ulici.
• Herec: Jasně, jasně. Ale když se nad tím zamyslíš…

Když se nad tím zamyslíš, tak tam najdeš v podstatě všechno. Tohle je problém posledních Lynchových filmů. On si jede svou cestou, kterou prostě není možné normálně sledovat, ale všichni ho milují za to, jak mnohovýznamové jeho filmy jsou. Je v nich možné najít cokoli. Prostě všechno možné. Je v nich erotika, násilí, hnus, ale i krása. Jsou zde zajímavé zvraty, které nejvíce přitahují pozornost. Jenže já už mám pocit, že jeho obdivování zašlo tak daleko, že všechno, co ze sebe vysype, je svatý grál a má stejně významů jako sáhodlouhá lyrická báseň. Bohužel mám pocit, že je to jen póza a lidé se v jeho filmech snaží najít něco, co tam není.

Tím, jak Lynch natáčí, dává možnost všem těm, co chtějí ve filmech hledat smysl světa a života, aby tak činili. Ono by to podle tohoto vzorce šlo v jakémkoli jiném filmu, ale právě proto, že je Lynch tak odlišný, tak se mu dostává sluchu. Za posledních osm let točí jen krátké filmy a snaží se nám dokázat, že člověk může prorazit s čímkoli. Pořád se najdou tací, co v jeho filmech budou vidět něco úžasného. Možná i v jeho kraťasu Boat, který není o ničem jiném než o tom, jak nasedne na svou loď a jede na moře. Ano, jistě, je v tom rychlost, je v tom volnost a přesto určitá stísněnost. Jenže to nic nemění na tom, že je to pořád jenom domácí video, které si tvoří proto, aby tvořil.

Co závěrem? Je s podivem, že Lynch je můj oblíbený režisér, i když jeho poslední filmy nesnáším. Opravdu. Nechci je už nikdy znovu vidět. Inland Empire je tak sebestředná hloupost, že jsem to už nerozdýchal. Tenhle článek je výsledek. Ale na jeho filmy do roku 1999 včetně prostě nedám dopustit. Některé jsou filmy, které jsem si zamiloval a rád se na ně znovu podívám. Hlavně „Příběh Alvina Straighta“ je nádherný kus, i když tím nejmilovanějším bude navždy „Městečko Twin Peaks“.