Kdo by to byl řekl, ale naprosto mě dostalo psaní klasického westernu! No dobře, možná e tak úplně klasického, protože v duchu toho, že by vše mělo být realistické a že kniha snese mnohem více než plátno, se držím svých zásad, které jsou spojeny s tím, že by se autor neměl zobrazovat nic, co se skutečně může dít. Samozřejmě, pro potřeby atmosféry jsou nějaké scény trochu omezeny ve své explicitnosti, ale stejně píši tak, aby to i znalce klasických westernů ohromilo, protože nic podobného na plátně vidět nemohli.

Vím, že psát western, je v současnosti v podstatě šílenství, i když Quentin Tarantino se hodně snaží o to, aby se western zase dostal do povědomí, a daří se mu to, ale já si nemůžu pomoct. Ten příběh mě chytnul. A jakmile mě něco chytne, tak už mě to nepustí, dokud nebude hotovo. A já se kle konci zdárně blížím. Jsem za polovinou, ale přiznám se, že si ještě netroufnu odhadnout, jak dlouhý román ještě bude. I když tohle bude nejspíš věc, kterou v dohledné době dokončím, tak to přece jen asi nebude další věc, kterou vydám.

Ještě nevím, co bude pod edicí Golden Dog vydáno, ale to zatím není tak důležité, protože hlavní, je, že vyšla první kniha – „Nikdy se nepřestala usmívat“.  Můj v pořadí již druhý román už má i svou první recenzi a je více než dobrá! Snad i další recenze budou podobné. Přiznám se, že se nemůžu dočkat, i když primárně doufám, že dopomohou prodejům. Zatím jdou prodeje celkem dobře a třetina nákladu je pryč. Beru to jako úspěch, i když je v propagaci pořád co zlepšovat.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: