Tak trochu jsem doufal, že budu moct říct, že jsem dopsal svůj první, čistokrevný western, ale přece jen si na tohle tvrzení budu muset ještě chvilku počkat. Western dopsán není, ale rozhodně to není proto, že bych se nesnažil, jen bude celkové dění ještě o něco delší, než jsem si myslel. Nakonec to vyjde na nějakých těch 220 až 250 normostran, což vůbec není špatné, protože jsem začal psát s tím, že jsem měl postavy, finále, ale netušil, jak to všechno bude propojené. Už se vše propojilo a já celkově spojený jsem, i když se přiznám, že bych to spíše raději viděl jako film než jako román. Ale přesto se budu snažit, aby finále vyznělo stejně velkolepě, jak by vyznělo ve filmu.

Při psaní westernu – ani zdaleka netuším, jak by se to nakonec mohlo jmenovat – jsem si zase ověřil, jak je psaní emotivní. Jeden den jsem psal v podstatě automaticky a šlo to krásně. Je tam pasáž, má sice asi jen dvě stránky, ale jsem na ní opravdu pyšný. Je dobře napsaná, má spád a skvěle graduje to, co měl být jeden z vrcholů knihy. Jenže pak přijde další pasáž, která mě tolik nebaví, ale která tam musí být. Jenže já si říkám, jestli je to vlastně tak dobré, jak si myslím. V jednu chvíli nadšení, ve druhé skoro deprese. Ale i tohle je na psaní parádní. A popravdě, já jsem rád, že už se western chýlí ke konci, protože už mě to celkem ždímá. Stejně je ale psaní ta nejkrásnější fáze. Samotné vydávání už je prostě jen práce. Tím ale neříkám, že western bude můj další román. Western se bude muset ještě nechat uležet. Navíc, kdo by to kupoval?

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: