Tak se mi to konečně podařilo a já jsem dopsal svůj první western. Sice nejsem se závěrem úplně spokojený, ale to nevadí, to se ještě může kdykoli přepsat, dopsat, rozšířit, prostě nějak upravit. Kniha je ještě o něco delší, než jsem si původně myslel a ve formátu, v jakém jsem vydával román „Nikdy se nepřestala usmívat“, by měla tak zhruba 200 stran, možná ještě o něco více. Jsem docela rád, ale problém je ten, že tohle stejně vydám nejdřív tak za dva roky, protože od toho potřebuji mít odstup. Teď se ale nabízí otázka, co bude dál?

Musím se do něčeho pustit, to je jasné, když mám slinu, ale nejprve bych rád vydal knihu „Mrtví kráčí po zemi“ v elektronické podobě. A nejsem si jistý, jestli nebude román „Nikdy se nepřestala usmívat“ hned následovat. Přece jen už se mi ozvalo dost lidí, že by měli o eknihy zájem. Pak bych se ale docela rád pustil do pokračování románu „Nikdy se nepřestala usmívat“. Ano, knihu jsem zamýšlel jako první díl série, kde bude Robert Jenkins hlavní postavou a bude muset řešit různé případy. Vzhledem k tomu, že první kniha zaujala a celkem dobře se prodává, alespoň v tom formátu, jak ji nabízím, tak mě to nakoplo, abych se k pokračování vrátil. To je rozepsané zatím na nějakých 30 až 40 stran, tak bych jen pokračoval. Uvidíme, co z toho bude.

A teď už k článkům, co jsem tenhle týden publikoval. Nejprve ve Filmovém deníku:

Teď články na Comics Blogu:

A nakonec opět Necronomicon: